Graffiti se stalo běžnou, byť nežádoucí součástí veřejného prostoru. Vzít hadr, kýbl a rejžák nestačí. Za použití běžných prostředků je odstranění graffiti z povrchu zdi prakticky nemožné, nebo rozhodně ne bez poškození podkladového materiálu.
 

Úspěšnost při odstraňování graffiti závisí jak na typu použité barvy, tak na podkladovém materiálu. Ne z každého materiálu lze graffiti odstranit zcela beze stopy. Čištění většinou dobře odolávají hladké, tvrdé podklady – sklo, glazované dlaždice, beton (v případě betonu však často zůstávají vzhledem k jeho poréznosti i po odstranění graffiti stopy) apod. Poškození hrozí citlivým podkladům, jako je polykarbonát či lakované povrchy. Úspěšnost závisí i na stáří podkladu či době působení slunečního záření na graffiti barvu.
 

Jak na odstranění graffiti

Pro bezproblémové vyčistění graffiti je zapotřebí co nejrychleji reagovat, zejména v létě. Pokud necháme na graffiti dva měsíce pražit letní slunce, dojde doslova k zapečení barvy do podkladu. Velmi problematické je odstranění graffiti z omítek.
 

Vždy je však nutné použít prostředek, který je určen k odstraňování graffiti. Jako třeba odstraňovač graffiti Decapint SP 520. Jeho použití je jednoduché, úspěšně ho lze využít k odstranění graffiti z plastových, skleněných, kamenných či kovových povrchů, které nepoškodí.
 

Pod pojem graffiti jsou zahrnovány nejen sprejerské „malby“, ale i různé čmáranice zvané tagy. Ty mají ale odlišné vlastnosti od posprejovaných ploch a to je nutné vzít při odstraňování v úvahu. Na tagy se používají fixy. Ty obsahují roztok organického barviva, který je unášen hrotem fixu na popisovaný povrch, a pokud nemají být omyvatelné vodou, obsahuje tento roztok ještě rozpuštěné organické pojivo.
 

Zatímco u barev ve spreji je tak podstatná část barvicí složky tvořena pevnými částicemi a může tak pronikat i do poréznějších materiálů jen v omezené míře, u fixů je to jinak.  Barvicí složka je zcela rozpuštěna v kapalině a barva vniká do poréznějších materiálů jak do sací houby a dokáže pronikat i do mezikrystalických prostor zdánlivě „neproniknutelného“ mramoru.
 

Na druhé straně lze organická barviva, která jsou obsažena ve fixech, za určitých podmínek chemicky rozložit a tím je „odbarvit“, a tak se jich zbavit. Anorganické pigmenty ve sprejích jsou na světle velice stálé a změna jejich struktury (jejich rozpuštění) s sebou nese velké riziko ohrožení struktury podkladu.
 

Při čištění plochy „ozdobené“ fixy jde o to rozpustit barvivo (a případný pojivový materiál) a následně rozpuštěné setřít či omýt. Při čistění sprejů je nutné pokusit se rozpustit nebo změkčit pojivo barvy a potom je i s nerozpustnými barevnými částicemi pigmentu mechanicky odstranit (např. tlakovou vodou). Při obou těchto postupech číhá samozřejmě na čističe řada zádrhelů.
 

Je logické, že z hladkých povrchů z tvrdých materiálů půjde graffiti odstranit snadněji a bez následků. U porézních materiálů, kde dochází okamžitě k „průsaku“ barev do podkladu, to půjde mnohem hůře a mnohdy ani ne beze zbytku.
 

Při ochraně objektů před graffiti platí důležitá zásada – okamžitě na akci sprejerů odpovědět protiakcí a jakoukoli malůvku co nejrychleji zlikvidovat. I sebemenší náznak. Posprejovaná plocha je pozvánkou pro další „umělce“. Sprejeři mezi sebou jinak začnou soupeřit, plocha se velmi rychle zaplní zcela a odstraňování je podstatně pracnější.